O knize: 2013 / Sedíte na schodech krásného moskevského podzimu a čekáte na důležitou schůzku. Kolem vás projdou dva mladí dupe, bezhlavě zamilovaní do sebe. Je jí sedmnáct let. Nic moc víc pro něj. ona se zvířecí vážností: "Ty jsi jako dítě rád žvýkal třešňovou pryskyřici?!" Na otázku odpověděl se smíchem: "Je to test?" Pár projde a všechna setkání se stanou nedůležitými, protože očekávání je mnohem důležitější. A nesedíte na schodech v centru Moskvy, ale na kotvícím patníku v oděském přístavu, a není vám padesát, ale sedmnáct. Život se žil, protože všichni mladí lidé vědí, že v sedmnácti se život už žil, čte se jako román pro poloviční děti. Všechny nejhlubší rány jsou již způsobeny, krvácejí a způsobují akutní bolest. A jizvy zakryté kánonem klasicistního dramatu – trojice času, místa a akce – jsou ještě daleko. A také je úžasné nepochopit, že všechny události se odehrávají během života, na stejné planetě a trvají přesně od narození do smrti... "Tohle je zkouška!" - šeptáš si pro sebe. A jedinou důležitou věcí se stává naléhavé setkání se starou třešní na tramvajové zastávce 8. stanice Černomořské cesty. To je logické, konzistentní, a tudíž férové